Kinesio taping (nebo tzv. tejpování) byl určený původně pro využití ve sportu, ale dnes se z 90% využívá ve zdravotnictví jako léčebný prostředek. Nejčastěji se s tejpováním setkáme na fyzioterapii či rehabilitaci, nicméně po „zaškolení“ je výbornou pomůckou na doma na ošetření nejrůznějších bolístek.
Kinesio taping (vyslovujeme „kineziotejpink“) je lepení elastických pásek na různé části těla, aby došlo k obnově jejich funkce a naopak nedošlo k omezení pohybu. Nejedná se tedy o pevný fixační tejp užívaný jako bandáž. Skládá se ze dvou slov: řeckého „kinesis“, což znamená pohyb a anglického “tape“, které znamená pásku. Vznik kinesio tapu se datuje do doku 1973 v Japonsku. Do ČR se dostal v roce 2009.
Samotná páska je vyrobena z bavlny s příměsí polyuretanových vláken, která zajišťují jejich smrštitelnost. Z rubové strany je opatřena lepidlem. Tejp způsobuje zvrásnění a nadlehčení tkání pod ním a zmenšuje tlak na tkáně (zvyšuje prokrvení cév, snižuje otok a dráždění receptorů bolesti). Tím ulevuje svalům a kloubům a řada potíží se dá odstranit či zmírnit samotným tejpováním.
Kinesio tape má jedinečné vlastnosti, je lidem dobře přístupný a má rozmanité použití. Existuje nespočet aplikací, podle toho čeho chceme dosáhnout a kterou strukturu chceme ovlivnit. Užití této metody vyžaduje určitou zručnost, nicméně po instruktáži se dá bez obav zvládnout. Prakticky se využívá k ošetření funkčních poruch, napjatých svalů, natažených vazů, přetížení, atd.
Tejpování opravdu funguje a pomáhá, ale jako každá účinná metoda není sama o sobě vše spásná na každou potíž. Je nutný cílený výběr aplikace, a někdy je potřeba doplnit lepení následným cvičením a dalšími fyzioterapeutickými metodami.